Ondřej Šálek je režisér, dokumentarista a audiovizuální artista. 

Když byl malý, tak se v noci budíval ze strachu, že až bude velký tak bude automechanik, čemuž se snažil po celý život vyhnout. A tak malý Ondřej nikdy nevynikal v tělocviku, zručnosti či v technických věcech. Až chorobně se snažil vyhnout jakýmkoliv znalostem z motoristického prostředí. Doteď nerozezná bávo od fáva. Jediné, co mu tedy zbylo, byla vůle se učit. Po leninovsku se tedy učil, učil a učil. Až se z něj stal malý stachanovec vysokoškolského vzdělávání. Jeden obor nestačil, ani druhý a když měl i ten třetí, tak to prostě nestíhal a jeden si zrušil. I tak se mu podařilo dokončit filmovou vědu, žurnalistiku a audiovizuální tvorbu na JAMU. A to, že tři roky studoval dokument na FAMU, raději ponechme stranou. 

Nakonec se univerzitního vzdělání přejedl do takové míry, že se začal realizovat jinde. Prošel si zlovolným velkokapitalistickým telemarketingem, dělal portýra v pětihvězdičkovém hotelu, příležitostně se vydával za promotéra alias hostesku, pak se naučil rozdíl mezi espressem a pikolem - to proboha neexistuje! - a stal se baristou. Někdy mezitím odjel na půl roku do Brazílie, kde se naučil portugalsky a vštípil dětem z chudých rodin, co znamená křížový střih a jak správně zaručkovat zatáčku s ferrari f50 v need for speed dva.

Pak ještě bez mála půl roku dobrovolničil ve slumech v Nairobi, aby tam vychoval novou generaci fotografů, filmařů a grafiků. S polorozpadlými zrcadlovkami a deset let starými kompakty se mladí Keňané učili bergmanovské metafyzice. Mezi audiovizuálními workshopy a teroristickými útoky zarostl vousem, zrekonstruoval temnou komoru a zmizel na dva týdny v Ugandě, aby se pak vrátil s malárií a prošlou fotografickou vývojkou.

To vše ho zformovalo v univerzální a otevřenou osobnost. Ondřej Šálek je tedy konceptualistou, znalcem pohyblivého obrazu, vizuálním eskamotérem, principálem ironie, bonviánem humoru a společenským utopistou. Mezi jeho koníčky patří bouřlivé debaty o poststrukturalismu, obhajoba smyslu tradičních psacích strojů v současnosti
a přemýšlení o filmovém dokumentu.

PS: Má rád koťátka.